Větřkovicééé
2010!!!!
Na
tábor
do Větřkovic jsem se těšila snad už od konce loňského turnusu.
O
to víc to byla letos lepší akce, protože jsme se na Moravu vydaly v
naší "Lesno-plodí" sestavě! ;o)
Čekal nás týden plný
agilitění, relaxace v přírodě, válení se u filmů, pojídání dobrot,
agilitění, koupání, agilitění...
Vyrazily jsme v sestavě já +
Barney a Grippen, Anetka
+ Kedýsek
(Šivunka bohužel zůstala doma :o() a Natka +
Chitka.
Naše largové embargo jsme naložili do vypůjčeného
pokladu, aneb do nejúžasnějšího off-road vozítka na světě, do Nissana
Navary!
Kluci se vezli "na korbě" a hlavně Gripča si
drncavou cestu nadšeně užíval. :oD
Natka coby schopná řidička
nazklamala, takže skokánek na naší off-road trase to jistil!
;o)
Koneckonců, o mnohém svědčí "Větřkovická
reportáž" made by Nety, ovšem, jen pro otrlejší povahy.
:o)))
No, k samotnému trénování. Lucka
je trenérka jednoduše skvělá. A protože sleduje agiliťácké trendy a
novinky, rozhodla se nám věnovat o trošku intenzivněji
a svoje
zkušenosti nám předat. V praxi to vypadalo tak, že ranní cvičení bylo
rozdělené do bloků a každý blok byl na něco zaměřen - zóny, technika,
gymnastika...
Odpolední
sekvence byly jedním slovem HUSTÉ.
Parkury
o 36 překážkách, technika, dobrá paměť a železné plíce nutností.
Třetí den jsme toho měli všichni "až až"..:oP
A
teď k chlupáčům. Bárny
běhal moc hezky. Vyzkoušeli
jsme si všechny varianty dopoledních tréninků. V technice byl Luckou
moc chválen,
chlapec udělal ohromný skok vpřed. ;o) Zóny nám byly
taktéž pochváleny, takže teď budeme pracovat na samostatnostném
zpracování.
Na skokové gymnastice jsem se byla podívat spíš kvůli
sbírání zkušeností, které bych pak ráda využila u Grippíka,
Barney
se skokem problémy nemá, neshazuje, když už padne tyčka, je to moje
vina.
V odpoledních sekvencích jsme dostávali do těla oba, takže k
polovině týdne už jsme běhali hlavně sekvence do hecu a na
rychlost.
Grippenek
se
měl původně jen rekreovat a socializovat, ale "když už tak už"
- Lucka nás zařadila do tréninků štěňátek, kde si Gripíček mohl do
syta tunýlkovat.
Kluk jeden je ohromně šikovný. Tunely se staly
jeho velmi oblíbenou zábavou. Nejdříve jsme pracovali s Luckou jako
"držičem", ale posléze se Gripík naučil super odložení a
starty, takže
teď už startujeme samostatně. ;o)
Pokud Grippenka
přivedu k tunelu, je to legrace ho sledovat. Ztuhne, strnule civí jen
do díry a odmítá se pohnout. Je naprosto konsternovaný a je jedno, v
jaké je poloze. Stačí, aby tunel uviděl a je z něj socha připravená
vyrazit. :o))
Postupně
jsme za rovný tunel přidali tunel další a ke konci týdne už jsme
trefili i tři za sebou. Čeká nás teď fáze "hledání si díry
samostatně", ale věřím, že to půjde hladce.
Co se týče
rychlosti a elánu, je Grippík k neudržení. Mám fakt co dělat, joooo,
stíhačka! ;o)
Grippenkovo
agilitění jsem sestříhala do krátkého videa, je k vidění zde:
Ještě
jsme si pokusně párkrát přešli kladinku, jen aby se chlapeček nebál.
První pokus byl rozpačitý, při druhém už jsem ho musela brzdit,
protože to nahoru nabral plnou parou. Je to můj blázínek..:o)
