Protože
s Grippenkem o víkendech pořád „nemáme co dělat“,
rozhodla jsem se vyrazit opět na výlet za našimi psími a lidskými
kamrády. V hektickém čase před zápočty a Vánocemi jsme se prostě
„utrhli“ a první prosincový víkend jsme se rozjeli na
jižní Moravu... :o)Za ubytování, stravu a milou společnost musím opět poděkovat Verče od Sidíka. Chudinka Sideček měl na dva dny opět svého nohsleda a obdivovatele Grippenka ve svém pelíšku a musel tak přežít jeho neustále pokusy o hru nebo závody o to, kdo bude první na kraji chodníku. :o)) Nutno říct, že v tomhle sprintu a zastavení na místě na obrubníku jsou kluci přeborníci.
Ale popořadě. Protože s Gripíkem cvičíme pilně i poslušnost a na jaře se chystáme na další zkoušky, vybídla nás Verča i k účastí na jejich klubových závodech nejen v poslušnosti, ale i ve sranda disciplínách. To jsme moc rádi přijali. ;o)
A tak jsem s předstihem zakoupila jízdenky a v sobotu opravdu odporně brzy ráno už jsme s Gripáčkem seděli ve vlaku směr Brno. Tam nás uvítalo opravdu nepěkné počasí. No, nic naplat, nejsme z cukru, takže jsme odložili moji bagáž k Verče do bytu a vydali se na cvičák. Potrénovat si, poradit se s Verčou o nových metodikách, nápadech a posunech ve výcviku a taky se setkat s Gripíkovým bráškou Jayrem. :o)
Bohužel, Brno má takový nepěkný „zvyk“ , a to nařízení, že psi musí být upoutáni na vodítku a pokud jsou na vlno, musí mít košík. Trošku to v Brně šidíme a kluci nosí ohlávky a podobné záležitosti, pro jejich co největší pohodlí. Gripík jinak klasický košk snáší dobře, je to přecejen jeho pražský denní chleba, ale lítaní a blbnutí v ohlávce se neobešlo bez pořádného válení se ve všemožném bordelu a hlíně, ve snaze si tu věc sundat z hlavy. :o)) Takže ke konci procházky už Grippenek neměl ani chloupek bílé srsti, čuník.
Na tréninku jsme projeli překážky na zítřejší závody, předvedli jsme poslušnost a byla jsem spokojená, Grippenek se hodně lepší v přesné pozici u nohy, zbavujeme se předcházení,a dotahujeme obraty na místě. Bráška Jayro je neméně šikovný, šlape pod svoji paničkou Hankou jako hodinky. Společně se Sidíkem jsou kluci moc šikovné trio. :o)
Po důkladném umytí obou našich prasátek jsme s Verčou zanechaly chlapečky pěkně v pelíšku (no, přiznám se, na posteli :o)) ) a zašly i s Hankou na kvasnicové pivko, moc příjemný večer.
Druhý den nás čekalo velmi brzké vstávání. Verča musela být na cvičáku jako organizátorka velmi brzy. Nic naplat, sbalili jsme co se dalo a vyrazily.
Nejprve jsme šli na řadu my – mírně pokročilí, v poslušnosti. Náplň byla podobná zkoušce ZPU-1, něco ze ZOP.... Celkově nás zde závodilo 18.
S naším výkonem jsem více než spokojená. Spíš by se dalo říct že jsem nadšená. :oD Gripík začal ukázkovým volnem a přivoláním a vyšvihl moc pěknou ovladatelnost, včetně obratů. Za oboje dostal plný počet bodů a chůze mu byla pak veřejně pochválena paní rozhodčí. ;o)
Bohužel, u poloh vstal až na druhý pokus... polohy se teď stávají našim dalším cílem u zpřesňování.
Aport byl jako vždy rychlý, Grippenek jej miluje, takže za plný počet... Náš „kámen úrazu“ byly překážky. Jak rozhodčí okamžitě poznala, ano, Grippenek je agiliťák, a tak kladinu, áčko i metrovku prostě přefrčel a hurá udělat zónu na konci. :o)) Mno jo, já ho vědomě zpomalovat nebudu, tím spíš, že překážky použité v závodu byly taktéž agilitní a už jsme na nich předtím agi běhali. Ztracené body jsem proto s lehkou hlavou obětovala. :o)
Jak se pak ukázalo, bedna byla opravdu „těsná“, první tři místa byla po půl bodech, kdy na 3. místě se umístil Grippenkův bráška Jayro s 99 body! ;o) Nám to stačilo „až“ na místo sedmé.
S hřejivým pocitem, jak ten můj myšák krásně a nadšeně cvičil jsme se přesunuli na různá stanoviště, kde probíhalo 10 EXTRA disciplín.
První byla soutěž v přivolání, tu máme s Gripíkem rádi. Pak maxitunel – více agitunelů spojených za sebou.
Dost ošemetný byl Čertíkův aportek, aport buřta z 5 metrové vzdálenosti. Grippenek vypadal nadějně, vyběhl, buřta uchopil, přifrčel s ním celým zpět a... před mými nohami ho celý naráz zhltl. :o)))
Výlovem kapra na Vánoce bylo aportování balonku z lavoru s vodou, který byl asi taktéž 5 metrů od psovoda. Gripča rád loví kameny zde dna potků a rybníků. Takže tohle ho moc bavilo..:o)
Hodně náročné odložení, kdy kolem odloženého psa pobíhala Hanka, panička Jayríka, volala, lákala psa, házela balonky a dávala mu čuchnout buřtíka, Grippenek nakonec nevydržel a nechal se strhnout už při výzvách k běhání.:o)) Slova „připrav seee, pojď! Pojď! Pojď!“ jsou moc silné lákadlo..:D
Zajímavou soutěží bylo Suchou nohou, kdy psovod musel pejska premisťovat z ručniku na ručník a přesunout ho tak z bodu A do bodu B.
V soutěži o nejrychlejší štěkání, tedy 10x štěknout v co nejkratším čase, Grippínek vyhrál . A to normálně nijak uječený není. :o))
V Podávání předmětu jsme bez problému aportovali papuči, štětku na nádobí a deodorant (ten Grippen „malinko“ zdemoloval). Dále následovala soutěž Mikulášský tunýlek, kde se do prolézání a obíhán zapojil i psovod... a vyhledáván aportu v terénu. :o)
Celkově měl Grippenek v součtu stejně bodů jako vítěz této kategorie, Král extra. Takže mu náleží 2. místo. :o)) Více najdete v Gripíkových výsledcích.
Po šíleně vyčerpávajícím dni na závodech proběhlo vyhlášení, ještě jednou gratulujeme Hance a Jayrískovi ke 3. místu v pokročilých a Verče se Sidíkem 2. místu v závodnících! ;o) Paráda. Já jse se málem svalila už na veterině, ale ještě jsme statečně s Verčou donesly batohy a jiné nezbytnosti zpět do bytu, daly si čaj a sklenku pálavy a už už jsem musela pádit na vlak.. do Prahy jsem dojela kolem půlnoci, cesta byla dlouhá, poklimbávala jsem. Grippenek byl mrtvý ještě den poté. Holt stíhat Sidíka bere jako svou povinnost a nedá mu to spát. :)
