Dogtrekkingové hrátky jarním Polabím
26.3.2011

.. aneb náš první dogtrekk

Zkusit si dogtrekking mě vždycky lákalo. Ať už závodně či jen tak – soukromě, jako další způsob výletování. :o) Původně jsme měli v úmyslu se na téhle akci objevit v plné sestavě, ale jelikož měl páníček trochu jiné povinnosti, vyrazila jsem nakonec jen já s Barnabášem a Grippenem. Sparing partnera pro tuhle akci nám dělala Iveta s Aší a Beri. :o)

Jelikož našim benjamínkům ještě nebyl rok, šli jsme „štěněčí“ trasu o délce 15km.

Veselý den ale začal pro nás už v 4:45 ráno, kdy jsme plni očekávání vyrazili na nádraží. S dávkou adrenalinu v podobě špatně nařízeného času Ivetiných hodinek a tím pádem málem ujetého vlaku, jsme spokojeně s celou smečkou vyrazily směr Čelákovice – Lázně Toušeň. Ovšem díky trošku špatnému dopravnímu spojení jsme to měly ještě cca 3 km pěšky na místo startu. Smečka byla ráda, že si může volně zařádit. :o)

Celkem snadno jsme nalezly start, zaprezentovaly jsme se, získaly itinerář plný úkolů a mapu a v teple restaurace jsme si počkaly na čas našeho vyběhnutí na trasu.
Abychom mohly celou cestu jít spolu, poprosily jsme pořadatele o startování za sebou.

Terén nebyl nijak náročný, vlastně vůbec – v Polabí je to samá rovinka, tudíž nás nečekalo žádné stoupání či klesání. Trasa vedla srozumitelně (no, ikdyž taky jak pro koho :o)) po značkách a veřejných cestách, jako úkoly byly doplňovačky částí různých nápisů, či informace z cedulí, jež jsme potkávali cestou. S Ivetou jsme hned z počátku nasadily svižné tempo a začaly předbíhat postupně část závodníků startujících před námi. Společnými silami jsme dávaly do kupy odpovědi na otázky a některé jsme směnily s jinými soupeři. :o)
A proč tak jednoduchá trasa vedoucí v podstatě stále rovně za nosem byla pro nás maličko oříškem? Díky jednomu nepříliš přesnému vyjádření v itineráři jsme nejen my sešly z cesty a prodloužily si trasu o 1,5 km. :o)) Nicméně později jsme se zase napojili, takže nás to stálo jen nějakou minutku. :o)) Cca v první třetině nás čekala kontrola povinné výbavy, kterou jsme prošli beze ztráty kytičky.

Kluci tahali hezky. Chvílemi se šetřil jeden, chvílemi druhý, vlastně se na vedoucí pozici střídali. Grippen byl opravdu moc statečný a šikovný, Bárny se tvářil, že je to děsná brnkačka. Většinu trasy jsme nijak šíleně nehnali, nicméně ke konci trasy nám na záda dýchali soupeři, což vyburcovalo k vyšší rychlosti nejen psy..:oD
Sprint do cílové rovinky jsme si neodpustili. :oD

V cíli nás zatím nebylo mnoho, byť jsme vyráželi na trasu na konci startovního pole. Největší smůla celého dne ale čekala na Ivetu při kontrole úkolů. Ikdyž věděla všechny odpovědi, bůhvíproč dvě z nich zapomněla zaškrtnout v odpovědním archu. :o( Já jsem ke všemu odhalila dva nepěkné puchýře na obou chodidlech, no jo, volba ponožek nebyla šťasná. :oP Raději jsme si tedy daly dobrý oběd, napojily pořádně smečku, která se ještě i v cíli měla chuť společně honit a dovádět.

Největší překvapení na nás čekalo při vyhlášení výsledků a to opravdu příjemné. :o) Byla jsem zvědavá, jak si s Ivetou a psisky povedeme časově. Naše časy byly 2h 31 minut a 2h 32minut, ale nevěděly jsme, jaké časy měli soupeři. S kluky jsme nakonec obsadili 2. místo, jen s 1 minutou ztráty na vítěze. :o) Kdyby Iveta vyplnila odpovědi, byla by na bedně také, a to na místě třetím, hned o minutu za námi...
Ceny jsme dostali krásné, kluci mají první společně vybojovaný pohárek. :o) S holkami jsme se alespoň podělili o granulky. Stejně bych to v jednom batohu neunesla. :oD

No a zpáteční cetsa? :o)) To bylo docela utrpení. Pesani opět řádili, jakoby se celé dpoledne nic nedělo, ale já už toho moc neušla, spíš jsem byla ráda, že jsem se doplazila na vlak, do Prahy a domů, chodidla pálila šíleně... Teď nás čeká regenerace válečných zranění a příště se zas těšíme do boje! :oD