Agility je hlavní náplní našeho volného času a zdá se, že jsme mu oba propadli. Tedy, ne vždy tomu tak bylo....

S tímto sportem jsme se seznámili v prosinci 2008 na cvičáku OSA Panda Praha v Motole. Barnabášovi byl v té době rok a půl.
Dnes už vím, že jsme výcvik vzali za špatný konec. Když jsme zvládali základy, jako je překonání skočky a proběhnutí tunelu,
začali jsme se učit spíše technické věci. Nikdy jsme se nevěnovali běhu "na radost", resp. rovinkám na rychlost. To se také na nás jako na týmu dost projevilo.
Barnabáš byl spíše pomalejší a rozhodně se sám do ničeho nehrnul.
Také nás velmi dlouho trápilo podlézání skoček, kdy nechybělo málo a s agility bychom skončili úplně.

Poté, co jsem si uvědomila, že tudy cesta opravdu nevede, jsme přestoupili na jiný cvičák.
Běháme u Péti Hamšíkové a moc nám to vyhovuje!
Během léta 2009 jsme zkusili i dva agility tábory, kde jsem teprve zjistila, o čem že to agility vlastně je. ;o) Od té doby jezdíme na tábory a intenzivky docela pravidelně..

Od té doby Barnabáš neustále nabírá rychlost. Ta se zvětšuje s jeho samostatností na parkuru.
Celý život je samozřejmě co zlepšovat, ale Barnabáš hezky zvládl přeučení zón na zastavované a lepší se i v nábězích do slalomu a technice.

Na podzim 2009 jsme také započali naší závodní kariéru a ne že by se nám nedařilo! V březnu 2010 jsme splnili podmínky pro přestup do kategorie LA2, ale dala jsem si schválně na čas a využila roční lhůtu na postoupení výš. Myslím, že se to vyplatilo, více jsme se srovnali, spoustu věcí ve dvojkách „potřebných“ jsme se naučili a Barney nabral jistotu. V lednu 2011 jsme poprvé vystartovali v kategorii LA2 a ihned splinili zkoušku na Výborně bez trestných bodů a pokračujeme se sbíráním „postupových zkoušek“. :o) Dnešní agility už není jen o tom doběhnout čistě, a tak se i s Barnabášem snažíme, aby naše běhání „k něčemu vypadalo“. Do budoucna mám spousty plánů, tak třeba se nám nějaké podaří uskutečnit...:o)

Barney je velmi šikovný a myslím, že je do tohoto sportu čím dál tím více nadšený!
Což dává někdy docela okatě najevo. :) Koneckonců, sami jeho pokrok můžete sledovat nejen ve videogalerii....

Stopy jsou další disciplína, která mě v kynologii nadchla. Někomu se to zdá nudné, někdo je považuje za nutnost jako součást zkoušek.
Nás oba ale stopování nadchlo natolik, že jsme si dali za cíl složit v budoucnu stopařskou zkoušku.
Momentálně pracujeme na správných lomech a na zalehávání předmětů. Na pomoc jsem si vzala klikr a nedám na něj dopustit. Stejně jako
v poslušnosti či v agility, pracuje se s ním mnohem lépe. Na klikání jsem učila zalehávání předmětů a zatím funguje dobře.
Takže suma sumárum jsme se připojili k té bandě šílenců, co vstávají za koroupění a motají se v ranní mlze na poli jen aby udělali svému chlupáči radost.
No, uvidíme, jak nám to půjde...

Co se týče poslušnosti, není na tom Barnabáš nijak špatně. Cviky v roszahu zkoušky základní ovladatelnosti zvládá dobře.
Párkrát jsme navštívili i kurzy obedience, jejíž přístupy k výcviku se mi moc zamlouvají. Výcvik pozitivní metodu se mi moc líbí a vím, že takto budu už cvičit všechny své budoucí psy. ;)
Odhodláváme se ke splnění zkoušky ZOP a ZZO, ale stále se vymlouvám na nedostatek času... Takže na tom možná něco bude. :D
Zatím má ale vždy přednost agility, tak uvidíme, zda se nám to někdy podaří... :)

.. je naší novou zálibou, zatím jsme byli několikrát vyzkoušet závodní prostředí, ale jinak si chodíme spíš sami pro radost. Bárny tahá obvykle v páru s Grippenem a spolu jim to jde,jsou skvělí partneři. :o) Spolu je to ohromně baví a už pochopili, „o co“ během závodu jde, takže táhnou opravdu krásně a mají v sobě bojovnou dušičku. :o)