Návštěva z Brna, aneb aussie banda útočí! :o))

Jak to tak bývá, šílené nápady jsou většinou ty nejlepší. A tak se stalo, že za námi o minulém víkendu dorazila Hanka s Grippenovým bráškou Jayrem spolu s kamarádkou Verčou a jejím křížencem ausíka – Sidem.

Sobotní ráno věštilo moc pěkný den, nicméně, přes noc napadl první náznak sněhu a po celém městě to parádně klouzalo. Holky jely z Brna a já je vyzvedávala na nádraží. Tam mě čekalo velmi srdečné uvítání od Jayríka a Sidíka. A mě hned trkla do očí podobnost chování našich dvou pokladů – takto důkladně umytý obličej už jsem ten den měla taky – od Grippíka..:oP Když jsme dorazili k nám do bytu, vyběhl nám naproti Dominik s naším black tri/tan/bi triem. Proběhlo bouřlivé vítání, skákání, očuchávání a seznamování. Bráškové se asi nepoznali, ale ihned zjistili, že způsob jejich her je stejný, a tak se první hodinku rasili pouze spolu. V jednom merlo-černém klubku. :o))

Pak už jsme spěchali do obory Hvězda, kde jsme měli sraz s Martinou Hodkovou a jejím odchovancem z vrhu B – Orym (Better Behave Diandra). Ory mě naprosto dostal. Naposled jsem ho viděla když mu byly 2 měsíce. Od té doby na něj slýchám jen samou chválu a vídám ho na fotkách. Jelikož jsem se na něj dozvídala jen samá superlativa, byla jsem zvědavá, zda alespoň z části svojí pověsti dostojí. Ano, musím říct – nejen, že dostál, ale ještě předstihl!! Přesně, jak říká Verča – a pak že se krásá a pracovní nadání nedají skloubit. Ory je takové „vše v jednom“. Je nádherný, půvabně se pohybuje... pro cokoliv, co dělá, se snadno nadchne, je skvěle ovladatelný.... No, ZDE je odkaz na jeho stránku....:o)

Celá smečka, byť složená ze samých psů – samců, se bez mrknutí oka v pohodě snášela. Malí kluci se rozeškatulkovali – Jayro a Rufík našli společnou notu v kousacích hrách a žvýkání klacíků, Grippen se doslova pověsil na Sidíka a společně upalovali tam, zpět, tam, zpět, tam....:o) Bárny na sebe vzal úlohu vůdce a ne jen naše kluky, ale i zbylé tři se jal ochraňovat před vetřelci. Ory je taková sympaticky samostatná jednotka a zvídavá povaha, takže ten byl neustále zabraný psími kamarády nebo čmucháním. Nicméně – když panička volá, přiletí v tu ránu. :o)

Vyprocházkovali jsme se do sytosti, promrzli, psiska se vydováděla a my jsme z Martiny opět vytáhli spousty rozumů. :o)) Jediné, co jsme nestihli bylo házení disků.. Tolik jsem se těšila na Verčiny rady. No, tak příště. ;o)

Doufám, že jsme se neviděli naposledy, holky! Příště na revanš dorazíme třeba zas my na Moravu! :o)

Jak už jsem psala – fotky jsou všechny od Hanky, zbytek je u ní v albu.